Úmluva o
právech dítěte
104/1991 Sb.
SDĚLENÍ
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne
20. listopadu 1989 byla v New Yorku přijata Úmluva o právech dítěte.
Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána v New
Yorku dne 30. září 1990.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské
Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní Republiky ji
ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka OSN,
depozitáře Úmluvy, dne 7. ledna 1991.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 49 odst. 1 dnem 2. září
1990. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v
platnost v souladu se svým článkem 49 odst. 2 dnem 6. února 1991.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, majíce na zřeteli, že podle
zásad vyhlášených v Chartě Spojených národů je uznání přirozené důstojnosti
a rovných a nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny základem
svobody, spravedlnosti a míru ve světě, majíce na mysli, že lid Spojených
národů v Chartě znovu potvrdil svou víru v základní lidská práva, v
důstojnost a hodnotu lidské osobnosti a že vyjádřil své odhodlání podporovat
sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň při větší svobodě, uznávajíce, že
Spojené národy ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v mezinárodních
paktech o lidských právech prohlásily a dohodly se na tom, že každému
příslušejí v nich stanovená práva, a to bez jakéhokoli rozlišování podle
rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného
smýšlení, národnostního nebo sociálního původu,majetku, rodu nebo jiného
postavení, pamětlivy, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojené národy
prohlásily, že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc, přesvědčeny, že
rodina, jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a
blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou
ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve
společnosti, uznávajíce že v zájmu
plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě vyrůstat v rodinném
prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, majíce na zřeteli, že
dítě musí být plně připraveno žít ve společnosti vlastním životem a
vychováno v duchu ideálů prohlášených v Chartě Spojených národů, a to
zejména v duchu míru, důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a
solidarity, majíce na mysli, že potřeba zabezpečit dítěti zvláštní péči byla
zakotvena v Ženevské deklaraci práv dítěte z r. 1924 a v Deklaraci práv
dítěte přijaté Spojenými národy v r. 1959 a uznána ve Všeobecné deklaraci
lidských práv, v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech
(zejména v článcích 23 a 24), v Mezinárodním paktu o hospodářských ,
sociálních a kulturních právech (zejména v článku 10) a ve statutech a
příslušných dokumentech odborných organizací a mezinárodních organizací
zabývajících se péčí o blaho dětí, majíce na mysli, že, jak je uvedeno v
Deklaraci práv dítěte přijaté Valným shromážděním Organizace Spojených
národů 20. listopadu 1959, "dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost
potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením
i po něm", pamětlivy ustanovení Deklarace sociálních a právních zásad
ochrany a zajištění blaha dětí, se zvláštním ohledem na vnitrostátní a
ezinárodní úpravu umisťování do institucí náhradní péče, Minimálních
standardních pravidel OSN týkajících se výkonu soudnictví za účasti
mladistvých (Pekingská pravidla),Deklarace o ochraně žen a dětí za
mimořádných událostí a za ozbrojených konfliktů, uznávajíce, že ve všech
zemích světa jsou děti
žijící ve výjimečně obtížných podmínkách
a že tyto děti vyžadují zvláštní pozornost, berouce náležitý ohled na význam
tradic a kulturních hodnot každého národa pro ochranu a harmonický rozvoj
dítěte, uznávajíce význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování životních
podmínek dětí v každé zemi a zejména v zemích rozvojových, dohodly se na
následujícím:
ČÁST I
Čl.1
Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská
bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě
vztahuje,
není zletilosti dosaženo dříve.
Čl.2
1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se
zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému
dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace
podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo
jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku,
tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte nebo
jeho rodičů nebo zákonných zástupců.
2. Státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, učiní všechna potřebná opatření k tomu, aby dítě bylo
chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání, které vyplývají z
postavení, činnosti, vyjádřených názorů nebo přesvědčení jeho rodičů,
zákonných zástupců anebo členů rodiny.
Čl.3
1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při
jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo
soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými
orgány.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho,
přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců
nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna
potřebná zákonodárná a správní opatření.
3. Státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, zabezpečí, aby instituce, služby a zařízení odpovědné za
péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady,
zejména v oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti svého
personálu, jakož i kompetentního dozoru.
Čl.4
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní
všechna potřebná zákonodárná, správní a jiná opatření k provádění práv
uznaných touto úmluvou. Pokud jde o hospodářská, sociální a kulturní práva,
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uskutečňují taková opatření v
maximálním rozsahu svých prostředků a v případě potřeby i v rámci
mezinárodní spolupráce.
Čl.5
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v odpovídajících
případech a v souladu s místním obyčejem, členů širší rodiny nebo obce,
zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které
směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv podle
úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi.
Čl.6
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají,
že každé dítě má přirozené právo na život.
2. Státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a
rozvoj dítěte.
Čl.7
1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má
od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je
možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
2. Státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto práv v souladu se
svým vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími
z příslušných mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se zvláštním
důrazem na to, aby
dítě nezůstalo bez státní příslušnosti.
Čl.8
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se
zavazují respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně
státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se souladu se
zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů.
2. Je-li dítě protizákonně
částečně nebo zcela zbaveno své totožnosti, zabezpečí mu státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, potřebnou pomoc a ochranu pro její urychlené
obnovení.
Čl.9
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí,
aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže
příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem
a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte.
Takové určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, například,
jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče
odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.
2. V jakémkoli
řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám možnost zúčastnit
se řízení a sdělit svoje stanoviska.
3. Státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů
udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v
rozporu se zájmy dítěte.
4. Jestliže oddělení dítěte od rodičů je
důsledkem jakéhokoli postupu státu, který je smluvní stranou úmluvy, jako je
vazba, uvěznění, vypovězení, deportace nebo smrt (včetně smrti, která
nastala z jakékoli příčiny v době, kdy dotyčná osoba byla v opatrování
státu) jednoho nebo obou rodičů dítěte, tento stát, který je smluvní stranou
úmluvy, na požádání poskytne rodičům, dítěti, nebo případně jinému členu
rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena
(členů) rodiny, ledaže by poskytnutí takové informace odporovalo zájmu
dítěte. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kromě toho zabezpečí, aby
podání takové žádosti samo o sobě nemělo žádné nepříznivé důsledky pro
dotčenou osobu (dotčené osoby).
Čl.10
1. Za účelem
spojení rodiny a v souladu se závazkem podle čl. 9 odst. 1 státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, posuzují žádosti dítěte nebo jeho rodičů o vstup na
území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo o jeho opuštění
pozitivním, humánním a urychleným způsobem. Státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, dále zabezpečí, aby podání takové žádosti nemělo žádné
nepříznivé důsledky pro žadatele nebo členy jeho rodiny.
2. Dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na výjimečné
okolnosti právo udržovat pravidelné osobní kontakty a přímé styky s oběma
rodiči. Za tímto účelem a v souladu se svým závazkem podle čl. 9 odst. 2
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte a jeho
rodičů opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vstoupit do své vlastní
země. Právo opustit kteroukoli zemí podléhá pouze takovým omezením, která
stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného
pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a která
jsou v souladu s ostatními právy uznanými v této úmluvě.
Čl.11
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření k potírání nezákonného
přemísťování dětí do zahraničí a jejich nenavracení zpět.
2. Za tímto
účelem budou státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilovat o uzavření
dvoustranných a mnohostranných dohod a o přístup k existujícím dohodám.
Čl.12
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno
formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve
všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí
věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.
2. Za
tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v
každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo,
nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob
slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního
zákonodárství.
Čl.13
1. Dítě má
právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a
rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať
ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými
prostředky podle volby dítěte.
2. Výkon tohoto práva může podléhat
určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze
taková, jaká stanoví
zákon a jež jsou nutná:
a) k respektování práv nebo pověsti jiných;
b)
k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo
morálky.
Čl.14
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu myšlení,
svědomí a náboženství.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
uznávají práva a povinnosti rodičů, a v odpovídajících případech zákonných
zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho práva způsobem, který odpovídá
jeho rozvíjejícím se schopnostem.
3. Svoboda projevovat náboženství
nebo víru může být podrobena pouze takovým omezením, jaká předpisuje zákon a
která jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo morálky
nebo základních práv a svobod jiných.
Čl.15
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na svobodu
sdružování a svobodu pokojného shromažďování.
2. Výkon těchto práv
nesmí být žádným způsobem omezován s výjimkou těch omezení, jež stanoví
zákon a jež jsou nutná v demokratické společnosti v zájmu národní
bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví
nebo morálky či ochrany práv a svobod jiných.
Čl.16
1. Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování
do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným
útokům na svou čest a pověst.
2. Dítě má právo na zákonnou ochranu
proti takovým zásahům nebo útokům.
Čl.17
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají
důležitou funkci hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečují dítěti
přístup k informacím a materiálům z různých národních a mezinárodních
zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny na rozvoj sociálního,
duchovního a mravního blaha dítěte a také jeho tělesného a duševního zdraví.
Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, povzbuzují:
a) hromadné sdělovací prostředky k šíření informací a
materiálů, které jsou pro dítě sociálně a kulturně prospěšné a které
odpovídají duchu článku 29 této úmluvy,
b) mezinárodní spolupráci při
tvorbě, výměně a rozšiřování takových informací a materiálů z
různých
kulturních, národní a mezinárodních zdrojů,
c) tvorbu a rozšiřování knih
pro děti,
d) hromadné sdělovací prostředky k tomu, aby braly zvláštní
ohled na jazykové potřeby dětí
náležejících k menšinové skupině či
domorodému obyvatelstvu,
e) tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte
před informacemi a materiály škodlivými pro jeho
blaho, majíce na mysli
ustanovení článků 13 a 18 úmluvy.
Čl.18
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží
veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou
odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče, nebo v odpovídajících
případech zákonní zástupci, mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj
dítěte. Základním smyslem jejich péče musí přitom být zájem dítěte.
2. Za účelem zaručení a podpory práv stanovených touto úmluvou poskytují
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rodičům a zákonným zástupcům
potřebnou pomoc při plnění jejich úkolu výchovy dětí a zabezpečují rozvoj
institucí, zařízení a služeb péče o děti.
3. Státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná opatření k tomu, aby bylo
zabezpečeno právo dětí pracujících rodičů využívat služeb a zařízení péče o
děti, která jsou pro ně určena.
Čl.19
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí
všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k
ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo
zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým
zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči
jednoho nebo obou rodičů, zákonných
zástupců nebo jakýchkoli jiných osob
starajících se o dítě.
2. Tato ochranná opatření zahrnují podle potřeby účinné postupy k
vytvoření sociálních programů zaměřených na poskytnutí nezbytné podpory
dítěti a těm, jimž je svěřeno, jakož i jiné formy prevence. Pro účely
zjištění, oznámení, postoupení, vyšetřování, léčení a následné sledování
výše uvedených případů špatného zacházení s dětmi zahrnují rovněž podle
potřeby postupy pro zásahy soudních orgánů.
Čl.20
1. Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného
prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v
tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí takovému dítěti v
souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím náhradní péči.
3. Tato
péče může mezi jiným zahrnovat předání do výchovy, institut "kafala" podle
islámského práva, osvojení a v nutných případech umístění do vhodného
zařízení péče o děti. Při volbě řešení je nutno brát potřebný ohled na
žádoucí kontinuitu ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní
a jazykový původ.
Čl.21
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které
uznávají a (nebo) povolují systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě
bral do úvahy zájem dítěte, a
a) zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k
tomu kompetentními orgány, které v souladu s příslušným zákonem a ve
stanoveném řízení na základě všech odpovídajících a spolehlivých informací
určí, že osvojení je přípustné z hlediska postavení dítěte ve vztahu k
rodičům, příbuzným a zákonným zástupcům a že, vyžaduje-li se to, dotčené
osoby daly vědomý souhlas k osvojení po takovém projednání, které se může
ukázat nutným;
b) uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za
náhradní způsob péče o dítě, pokud dítě nemůže být předáno do výchovy v
zařízení péče o děti nebo rodině osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno
jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu;
c) zabezpečí, aby dítě
osvojené v jiné zemi využívalo stejných záruk a práv, která by platila v
případě osvojení ve vlastní zemi;
d) činí všechna opatření potřebná k
zajištění toho aby osvojení v cizí zemi nevedlo k neoprávněnému finančnímu
zisku zúčastněných osob;
e) podporují v nutných případech cíle tohoto
článku uzavíráním dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo smluv a v
jejich rámci usilují o to, aby umístění dítěte do péče v jiné zemi bylo
uskutečňováno k tomu příslušnými úřady nebo orgány.
Čl.22
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí
opatření potřebná k zabezpečení toho, aby dítě žádající o přiznání postavení
uprchlíka nebo které je v souladu s platným mezinárodním nebo vnitrostátním
právem a postupem považováno za uprchlíka, ať už je v doprovodu svých
rodičů, jiných osob, anebo bez doprovodu, obdrželo potřebnou ochranu a
humanitární pomoc při využívání
práv stanovených touto úmluvou a jinými
dokumenty v oblasti mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, jichž
jsou uvedené státy smluvními stranami.
2. Za tímto účelem státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují, budou-li to považovat za
potřebné, součinnost v úsilí Spojených národů a jiných příslušných
mezivládních organizací nebo nevládních organizací spolupracujících se
Spojenými národy k ochraně a pomoci takovému dítěti a k vyhledávání rodičů
nebo jiných členů rodiny dítěte-uprchlíka s cílem získat informace potřebné
k jeho opětnému spojení s rodinou. Jestliže rodiče nebo jiné členy rodiny
nelze nalézt, poskytuje se dítěti stejná ochrana jako každému jinému dítěti
z jakéhokoli důvodu trvale nebo přechodně zbavenému své rodiny, jak je
stanoveno touto úmluvou.
Čl.23
1. Státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, uznávají, že duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a
řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost, podporujících
sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti.
2.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo postiženého dítěte
na zvláštní péči, v závislosti na rozsahu existujících zdrojů podporují a
zabezpečují oprávněnému dítěti a osobám, které se o ně starají, požadovanou
pomoc odpovídající stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných osob, které o
dítě pečují.
3. Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se
pomoc v souladu s odstavcem 2 poskytuje podle možností bezplatně, s ohledem
na finanční zdroje rodičů nebo jiných osob, které se o dítě starají, a je
třeba k zabezpečení účinného přístupu postiženého dítěte ke vzdělání,
profesionální přípravě, zdravotní péči, rehabilitační péči, přípravě pro
zaměstnání a odpočinku, a to způsobem vedoucím k dosažení co největšího
zapojení dítěte do společnosti a co nejvyššího stupně rozvoje jeho
osobnosti, včetně jeho kulturního a duchovního rozvoje.
4. Státy
které jsou smluvní stranou úmluvy, v duch mezinárodní spolupráce podporují
výměnu odpovídajících informací v oblasti preventivní zdravotní péče a
medicínského, psychologického a funkčního léčení v případě postižených dětí,
včetně rozšiřování a přístupu k informacím týkajícím se metod rehabilitační
výchovy a profesionální přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a znalosti a prohloubit tak své
zkušenosti v těchto oblastech. V tomto směru se bere zvláštní ohled na
potřeby rozvojových zemí.
Čl.24
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají
právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na
využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno
svého práva na přístup k takovým zdravotnickým službám.
2. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskutečňování tohoto práva a
zejména
činí potřebná opatření:
a) ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti;
b) k
zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče provšechny děti s
důrazem na rozvoj základní lékařské péče;
c) k potírání nemocí a
podvýživy též v rámci základní lékařské péče, mimo jiného také využíváním
snadno dostupné technologie a poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté
pitné vody, přičemž se bere ohled na nebezpečí a rizika znečištění životního
prostředí;
d) k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu;
e) k zabezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a
děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí, přednostech kojení,
hygieně, sanitárních podmínkách prostředí dětí i o předcházení nešťastným
případům, a aby měly přístup ke vzdělání a byly podporovány při využívání
těchto základních znalostí;
f) k rozvoji osvěty a služeb v oblasti
preventivní zdravotní péče, poradenské služby pro rodiče a výchovy k
plánovanému rodičovství.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí
všechna účinná a nutná opatření k odstranění všech tradičních praktik
škodících zdraví dětí.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
se zavazují podporovat mezinárodní spolupráci pro postupné dosažení plného
uskutečňování práva uznaného v tomto článku. V této souvislosti se bere
zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.
Čl.25
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo
dítěte, které bylo svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany nebo léčení
tělesného či duševního zdraví náhradnímu zařízení, na pravidelné hodnocení
zacházení s dítětem a všech dalších okolností spojených s jeho umístěním.
Čl.26
1. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají
právo každého dítěte na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního
pojištění a činí nezbytná opatření k dosažení plného uskutečňování tohoto
práva v souladu s vnitrostátním právem.
2. Tyto výhody se podle
situace poskytují s ohledem na zdroje a možnosti dítěte a osob, které se o
ně starají, jakož i s ohledem na veškerá další hlediska, která jsou spojena
se žádostí o poskytnutí těchto výhod podanou dítětem nebo ve prospěch
dítěte.
Čl.27
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají
právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní
duchovní, mravní a sociální rozvoj.
2. Rodič(e) nebo jiné osoby,
které se o dítě starají, nejsou v rámci svých schopností a finančních
možností základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných
pro rozvoj dítěte.
3. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, v
souladu s podmínkami daného státu a v rámci svých možností činí potřebná
opatření pro poskytování pomoci rodičům a jiným osobám, které se o dítě
starají, k uskutečňování tohoto práva a v případě potřeby
poskytují
materiální pomoc a podpůrné programy, zejména v oblasti zabezpečení potravin
šatstva a bydlení.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí
všechna opatření nezbytná k zabezpečení obnovy péče o dítě ze strany rodičů
nebo jiných osob, které nesou za dítě finanční odpovědnost, ať už na území
státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo v zahraničí. Zejména v těch
případech, kdy osoby, které nesou za dítě finanční odpovědnost, žijí v jiném
státě než dítě, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují přístup
k mezinárodním dohodám nebo uzavírání takových dohod a rovněž tak dosahují
jiných odpovídajících dohod.
Čl.28
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, uznají právo dítěte na vzdělání a s cílem
postupného uskutečňování tohoto práva a na základě rovných možností zejména:
a) zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné
základní vzdělání;
b) podněcují rozvoj různých forem středního vzdělání
zahrnujícíhovšeobecné a odborné vzdělání, činí je přijatelné a dostupné pro
každé dítě a přijímají jiná odpovídající opatření, jako je zavádění
bezplatného vzdělání a, v případě potřeby, poskytování finanční podpory;
c) zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v oblasti vzdělání
a odborné přípravy k povolání;
d) přijímají opatření k podpoře pravidelné
školní docházky a ke snížení počtu těch, kteří školu nedokončí.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí
všechna opatření nezbytná k tomu, aby kázeň ve škole byla zajišťována
způsobem slučitelným s lidskou důstojností dítěte a v souladu s touto
úmluvou.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rozvíjejí a
podporují mezinárodní spolupráci ve věcech týkajících se vzdělání, zejména s
cílem přispět k odstranění nevědomosti a negramotnosti ve světě a s cílem
usnadnit přístup k vědeckotechnickým poznatkům a moderním metodám výuky. V
souvislosti s tím bude brán zvláštní ohled na rozvojové země.
Čl.29
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítěte má směřovat
k:
a) rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových
i fyzických schopností v co nejširším objemu;
b) výchově zaměřené na
posilování úcty k lidským právům a základním svobodám, a také k zásadám
zakotveným v Chartě Spojených národů;
c) výchově zaměřené na posilování
úcty k rodičům dítěte, ke své vlastní kultuře, jazyku a hodnotám, k národním
hodnotám země trvalého pobytu, jakož i země jeho původu, a k jiným
civilizacím;
d) přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné
společnosti v duchu porozumění, míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a
přátelství mezi všemi národy, etnickými, národnostními a náboženskými
skupinami a osobami domorodého původu;
e) výchově zaměřené na posilování
úcty k přírodnímu prostředí.
2. Žádná část tohoto článku nebo článku 28 nesmí být
vykládána způsobem omezujícím svobodu jednotlivců a organizací zřizovat a
řídit výchovné instituce. za všech okolností je však třeba zabezpečit
dodržování principů stanovených v odstavci 1 tohoto článku a podmínek, aby
vzdělání poskytované těmito institucemi odpovídalo minimálním standardům
stanoveným státem.
Čl.30
V těch
státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny nebo
osoby domorodého původu, nesmí být dítěti náležejícímu k takové menšině nebo
domorodému obyvatelstvu odpíráno právo společně s příslušníky své skupiny
užívat vlastní kultury, vyznávat a praktikovat své vlastní náboženství a
používat svého vlastního jazyka.
Čl.31
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a
volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku,
jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti.
2.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpečují právo
dítěte na všestrannou účast v kulturním a uměleckém životě a napomáhají k
tomu, aby dětem byly poskytovány odpovídající a rovné možnosti v oblasti
kulturní, umělecké, oddechové činnosti a využívání volného času.
Čl.32
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na ochranu před
hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která může
být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila
zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo
sociálnímu rozvoji.
2. Státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy,přijímají zákonodárná, správní, sociální, a výchovná opatření k
zabezpečení provádění tohoto článku. Za tímto účelem a s ohledem na
příslušná ustanovení jiných mezinárodních dokumentů státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, zejména:
a) stanoví nejnižší věkovou hranici nebo hranice pro
vstup do zaměstnání;
b) stanoví odpovídající úpravu pracovní doby a
podmínek zaměstnání:
c) stanoví odpovídající pokuty nebo jiné sankce k
účinnému zabezpečení plnění tohoto článku.
Čl.33
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají
všechna nezbytná opatření, včetně zákonodárných, správních, sociálních a
kulturních opatření, k ochraně dětí před nezákonným užíváním narkotických a
psychotropních látek definovaných příslušnými mezinárodními smlouvami a k
zabránění využívání dětí při jejich nezákonné výrobě a obchodování s těmito
látkami.
Čl.34
Státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit dítě před všemi formami
sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání. K zabezpečení tohoto
závazku státy zejména přijímají nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a
mnohostranná mezinárodní opatření k zabránění:
a) svádění nebo donucování dětí k jakékoli nezákonné
sexuální činnosti;
b) využívání dětí k prostituci nebo k jiným nezákonným
sexuálním praktikám za účelem finančního obohacování;
c) využívání dětí v
pornografii a při výrobě pornografických materiálů za účelem finančního
obohacování.
Čl.35
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají
všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k
zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoli
účelem a v jakékoli podobě.
Čl.36
Státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před všemi ostatními formami
vykořisťování, které jakýmkoli způsobem škodí blahu dítěte.
Čl.37
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
zabezpečí aby:
a) žádné dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému
krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za trestné činy
spáchané osobami mladšími osmnácti let nebude ukládán trest smrti a trest
odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu;
b) žádné
dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody. Zatčení, zadržení nebo
uvěznění dítěte se provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako
krajní opatření a na nejkratší nutnou dobu;
c) s každým dítětem zbaveným
svobody bylo zacházeno s lidskostí a s úctou k vrozené důstojnosti lidské
bytosti a způsobem, který bere ohled na potřeby daného věku. Především musí
být každé takové dítě umístěno odděleně od dospělých, leda že by se uvážilo,
že neoddělovat je od dospělých je v jeho vlastním zájmu, a s výjimkou
závažných okolností musí mít právo udržovat
písemný a přímý styk se svou
rodinou;
d) každé dítě zbavené svobody mělo právo okamžitého přístupu k
právní nebo jiné odpovídající pomoci, jakož i právo odvolávat se k soudu
nebo jinému pravomocnému, nezávislému a nestrannému orgánu proti rozhodnutí
o odnětí svobody a v každém takovém případě na přijetí neodkladného
rozhodnutí.
Čl.38
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují
uznávat a zabezpečovat dodržování norem mezinárodního humanitárního práva,
které se na ně vztahují v případě ozbrojených konfliktů a které se dotýkají
dítěte.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna
proveditelná opatření k zabezpečení toho, aby se osoby, které nedosáhly věku
patnácti let, přímo neúčastnily bojových akcí.
3. Státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, se zdržují povolávání do svých ozbrojených sil osob
mladších patnácti let. Při povolávání osob, které dosáhly věku patnácti let,
avšak mladších osmnácti let, přijímají přednostně osoby starší.
4. V
souladu se svými závazky podle mezinárodního humanitárního práva, které mají
vztah k ochraně civilního obyvatelstva za ozbrojených konfliktů, státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna proveditelná opatření k
zabezpečení ochrany dětí postižených konfliktem a péče o ně.
Čl.39
Státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna nezbytná opatření k podpoře
tělesného i duševního zotavení a sociální reintegrace dítěte, které je obětí
jakékoli formy zanedbání, využívání za účelem finančního obohacování nebo
zneužívání, mučení nebo jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího
zacházení nebo trestání anebo ozbrojeného konfliktu. Zotavení a reintegrace
se uskutečňují v místě a prostředí podporujícím zdraví, sebeúctu a
důstojnost dítěte.
Čl.40
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte obviněného,
obžalovaného nebo uznaného vinným z porušení trestního práva na takové
zacházení, které rozvíjí smysl dítěte pro důstojnost a čest, které znovu
posiluje úctu dítěte k lidským právům a základním svobodám jiných a bere
ohled na věk dítěte, napomáhá znovuzačlenění a zapojení dítěte do
prospěšného působení ve společnosti.
2. Za tímto účelem a s ohledem
na příslušná ustanovení mezinárodněprávních dokumentů státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, zejména zabezpečují, aby:
a) žádné dítě nebylo obviněno, obžalováno nebo uznáno
vinným z porušení trestního práva pro jednání nebo opomenutí, která nebyla
zakázána vnitrostátním nebo mezinárodním právem v době, kdy k nim došlo;
b) každé dítě obviněné nebo obžalované z porušení trestního práva mělo
přinejmenším tyto následující záruky;
I) být považováno za nevinné až do
doby, kdy podle zákona je prokázána vina;
II) být okamžitě a přímo, v
nutných případech prostřednictvím svých rodičů nebo zákonného zástupce,
informováno o obviněních proti němu vznášených, a mít při přípravě a při
uplatnění své obhajoby právní nebo jinou potřebnou pomoc;
III) aby věc
byla bez odkladu rozhodnuta v souladu se zákonem příslušným, nezávislým a
nestranným úřadem nebo soudním orgánem ve spravedlivém procesu v přítomnosti
právního zástupce nebo jiné odpovídající osoby a v přítomnosti rodičů nebo
zákonných zástupců dítěte, ledaže by se zvážilo, že jejich přítomnost,
zejména s ohledem na věk a situaci dítěte, není v jeho zájmu;
IV) aby
nebylo nuceno vypovídat nebo přiznávat vinu; aby se mohlo seznamovat s
výpověďmi svědků buď přímo anebo prostřednictvím jiných a aby byla
zabezpečena rovnoprávná účast svědků obhajoby a hodnocení jejich výpovědí;
V) jestliže bylo rozhodnuto, že se dítě provinilo proti trestnímu zákonu,
aby toto rozhodnutí, jakož i jakákoli v důsledku toho přijatá opatření, byla
v souladu se zákonem přezkoumatelná vyšším pravomocným, nezávislým a
nestranným orgánem nebo soudním orgánem;
VI) aby mu byla zajištěna
bezplatná pomoc tlumočníka, jestliže dítě nerozumí jazyku v řízení
používanému nebo jím nehovoří;
VII) aby ve všech stadiích řízení bylo
plně uznáváno jeho soukromí.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují
o vypracování zákonů a zákonných procedur, o zřizování orgánů a institucí
zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo uznané vinnými z porušení
trestního práva a zejména o:
a) stanovení nejnižší věkové hranice, před jejímž
dosažením se děti považují za nezpůsobilé porušit trestní právo;
b) v
případě potřeby přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi bez užití
soudní procedury za předpokladu plného dodržování lidských práv a právních
záruk.
4. Je nezbytné vytvořit různé záruky, jako je
pečovatelská služba, pravidla o poradenství a dozoru; konzultativní služby;
zavedení zkušební lhůty; náhradní péče; programy vzdělávání a přípravy
zabezpečení takového zacházení s dětmi, které odpovídá jejich blahu, jakož i
jejich poměrům a spáchanému deliktu.
Čl.41
Nic v této úmluvě se nedotýká ustanovení, která ve větší
míře napomáhají uskutečnění práv dítěte a která mohou být obsažena v:
a) právním řádu státu, který je smluvní stranou, nebo
b) mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné.
ČÁST II
Čl.42
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují s
využitím odpovídajících prostředků široce informovat o zásadách a
ustanoveních této úmluvy jak mezi dospělými, tak mezi dětmi.
Čl.43
1. Pro
zjišťování pokroku dosaženého státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, při
plnění závazků přijatých touto úmluvou se zřizuje Výbor pro práva dítěte,
který vykonává níže stanovené funkce.
2. Výbor se skládá z deseti
odborníků vysokého morálního charakteru a uznávaných schopností v oblasti,
která je předmětem této úmluvy. Členové výboru jsou voleni státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, z řad jejich státních příslušníků a vykonávají tuto
funkci jako soukromé osoby, přičemž je brán ohled na spravedlivé zeměpisné
rozdělení a na zastoupení hlavních právních systémů.
3. Členové
výboru jsou voleni tajným hlasováním ze seznamu osob navržených státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy. Každý stát, který je smluvní stranou úmluvy,
může ze svých občanů jmenovat jednu osobu.
4. První volby do výboru
se konají nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy tato úmluva nabude
účinnosti, a poté každé dva roky. Nejméně čtyři měsíce přede dnem konání
každých voleb generální tajemník Spojených národů dopisem vyzve státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, aby do dvou měsíců předložily své návrhy.
Generální tajemník pak připraví seznam všech takto navržených osob v
abecedním pořádku s udáním států, které tyto osoby navrhly, a předloží je
státům, které jsou smluvní stranou úmluvy.
5. Volby se konají na
zasedáních států, které jsou smluvní stranou úmluvy, svolaných generálním
tajemníkem do sídla Spojených národů. Na těchto zasedáních, na kterých dvě
třetiny států, které jsou smluvní stranou úmluvy, tvoří kvorum, jsou do
výboru zvoleny ty osoby, které obdrží největší počet hlasů a absolutní
většinu hlasů přítomných a hlasujících zástupců států, které
jsou smluvní
stranou úmluvy.
6. Členové výboru jsou voleni na období čtyř let.
Vystupujícího člena lze volit znovu, je-li navržen. Funkční období pěti
členů výboru zvolených v prvních volbách uplyne koncem druhého roku;
neprodleně po prvních volbách předseda vylosuje na zasedání jména těchto
pěti členů.
7. Jestliže člen výboru zemře nebo odstoupí nebo oznámí,
že z jakéhokoli důvodu nemůže dále plnit své povinnosti ve výboru, stát,
který je smluvní stranou úmluvy a který jej navrhl za kandidáta, jmenuje
jiného svého občana, který se souhlasem výboru vykonává funkci po zbytek
funkčního období.
8. Výbor vypracuje vlastní jednací řád.
9. Výbor zvolí své funkcionáře na období dvou let.
10. Zasedání
výboru se normálně konají v sídle Spojených národů anebo v jiném vyhovujícím
místě určeném výborem. Výbor se pravidelně schází jednou ročně. Dobu trvání
zasedání výboru určují a v případě potřeby kontrolují státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, na svém zasedání, s výhradou schválení Valným
shromážděním.
11. Generální tajemník Spojených národů poskytne
personál a zařízení potřebné k účinnému plnění funkcí výboru podle této
úmluvy.
12. Se souhlasem Valného shromáždění obdrží členové výboru
utvořeného podle této úmluvy odměnu z prostředků Spojených národů za
podmínek, o nichž rozhodne Valné shromáždění.
Čl.44
1. Státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují předkládat prostřednictvím
generálního tajemníka Spojených národů zprávy o opatřeních přijatých k
uvedení práv uznaných v této úmluvě v život a o pokroku, jehož bylo při
užívání těchto práv dosaženo:
a) do dvou let ode dne, kdy se staly smluvní stranou
úmluvy;
b) poté každý pět let.
2. Ve zprávách podle tohoto článku se poukáže na
případné skutečnosti a obtíže, které se týkají stupně plnění závazků podle
této úmluvy. Zprávy rovněž obsahují informace dostatečné k tomu, aby byl
zabezpečen úplný přehled výboru o provádění úmluvy v dotyčné zemi.
3.
Stát, který je smluvní stranou úmluvy, který předložil výboru komplexní
úvodní zprávu, nemusí v následujících zprávách předložených na základě
odstavce 1 písm. b) opakovat základní informace poskytnuté dříve.
4.
Výbor může od států, které jsou smluvní stranou úmluvy, požadovat další
informace významné pro provádění úmluvy.
5. Výbor prostřednictvím
Hospodářské a sociální rady předkládá Valnému shromáždění Spojených národů
každé dva roky zprávu o své činnosti.
6. Státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, své zprávy zpřístupňují široké veřejnosti ve vlastní zemi.
Čl.45
Pro zajištění
účinného provádění úmluvy a podněcování mezinárodní spolupráce v oblasti
upravené touto úmluvou:
a) Odborné organizace, UNICEF a jiné orgány Spojených
národů mají právo být přítomny jednání o provádění těch ustanovení této
úmluvy, která spadají do oblasti jejich činnosti. Výbor může vyzvat odborné
organizace, UNICEF a jiné příslušné orgány podle své úvahy, aby podaly
názory odborníků na provádění úmluvy v oblastech spadajících do jejich
činnosti.
b) Výbor podle své úvahy postupuje odborným organizacím, UNICEF
a jiným příslušným orgánům zprávy došlé do států, které jsou smluvní stranou
úmluvy, obsahující požadavek nebo ukazující na potřebu technické rady nebo
pomoci, případně doplněné o poznámky nebo návrhy výboru týkající se těchto
požadavků nebo oznámení.
c) Výbor může doporučit Valnému shromáždění, aby
požádalo generálního tajemníka, aby z pověření Valného shromáždění provedl
šetření týkající se specifických otázek, které mají vztah k právům dítěte.
d) Výbor může činit návrhy a všeobecná doporučení založená na informacích
získaných na základě článků 44 a 45 této úmluvy. Tyto návrhy a všeobecná
doporučení se postupují dotčenému státu, který je smluvní stranou úmluvy, a
sdělují Valnému shromáždění zároveň s případnými připomínkami států, které
jsou smluvní stranou úmluvy.
ČÁST III
Čl.46
Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům.
Čl.47
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se
ukládají u generálního tajemníka Spojených národů.
Čl.48
Tato úmluva
podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se ukládají u generálního tajemníka
Spojených národů.
Čl.49
1. Tato úmluva
vstoupí v platnost třicátý den po dnu uložení dvacáté ratifikační listiny
nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Spojených národů.
2.
Pro každý stát, který úmluvu ratifikoval nebo k ní přistoupil po uložení
dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí úmluva v
platnost třicátý den po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o
přístupu.
Čl.50
1. Kterýkoli
stát, který je smluvní stranou úmluvy, může navrhnout změnu úmluvy a
předložit ji generálnímu tajemníkovi Spojených národů. Generální tajemník
poté seznámí s pozměňovacím návrhem státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, se žádostí, aby mu sdělily, zda jsou pro svolání konference států,
které jsou smluvní stranou úmluvy, která by návrh posoudila a rozhodla o
něm. Generální tajemník svolá tuto konferenci pod záštitou Organizace
spojených národů, vysloví-li se alespoň třetina států pro její uspořádání.
Každý pozměňovací návrh přijatý většinou států, které jsou smluvní stranou
úmluvy, přítomných a hlasujících na konferenci bude předložen Valnému
shromáždění Organizace spojených národů ke schválení.
2. Změna
odsouhlasená na základě odstavce 1 tohoto článku vstoupí v platnost, bude-li
schválena Valným shromážděním Spojených národů, a přijata dvoutřetinovou
většinou států, které jsou smluvní stranou úmluvy.
3. Vstoupí-li
změna v platnost, stává se závaznou pro státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, které ji přijaly. Ostatní státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
jsou nadále vázány jen ustanoveními této úmluvy a kterýmikoli dřívějšími
změnami, jež přijaly.
Čl.51
1. Generální tajemník Spojených národů přijímá a
rozesílá všem státům text výhrad, které státy učinily při ratifikaci nebo
přístupu k úmluvě.
2. Výhrada, neslučitelná s předmětem a účelem této
úmluvy, se nepřipouští.
3. Výhrady mohou být kdykoli odvolány
oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Spojených národů, který o tom
informuje všechny státy. Takové oznámení je účinné dnem, ve kterém bylo
doručeno generálnímu tajemníkovi.
Čl.52
Stát, který je
smluvní stranou úmluvy, může tuto úmluvu vypovědět písemným oznámením
generálnímu tajemníkovi Spojených národů. Vypovězení se stane účinným jeden
rok po dni, ve kterém bylo doručeno generálnímu tajemníkovi.
Čl.53
Tato úmluva
bude uložena u generálního tajemníka Spojených národů.
Čl.54
U generálního
tajemníka Spojených národů bude uložen původní text této úmluvy, jehož
anglické, arabské, čínské, francouzské, ruské a španělské znění má stejnou
platnost. Na důkaz toho níže podepsaní zmocněnci, kteří jsou k tomu řádně
pověřeni svými vládami,
podepsali tuto úmluvu.
Dáno v New Yorku dne
20. listopadu 1989.